V psychologii jde o způsob jednání i vnitřního naladění, kdy člověk z vlastní vůle spolupracuje a pomáhá druhým udělat něco, co je pro ně přínosné, aniž by s tím spojoval nárok na oplátku, službu zpět nebo odměnu. Často vychází z empatie a ohleduplnosti a může mít podobu jak výrazné pomoci, tak drobných každodenních vstřícností.
V sociálním a etickém smyslu tento typ pomáhajícího jednání posiluje důvěru a soudržnost ve skupinách, zlepšuje kvalitu mezilidských vztahů a omezuje eskalaci konfliktů. Zároveň se považuje za důležitý projev hodnotové a morální orientace člověka a za významnou sociální dovednost, kterou lze rozvíjet výchovou a zkušeností ve společenství.