resilience označuje míru, s jakou se člověk dokáže kvalitativně i kvantitativně přizpůsobit zátěži – zvládat běžné, náhodné i dlouhodobé stresové situace, frustrace a konflikty. Patří sem i schopnost čelit tlaku k neetickému, rizikovému či patologickému chování (např. nabídce drog) a udržet zdravý, normální vývoj. Tuto schopnost lze posuzovat na škále od velmi vysoké přes nadprůměrnou, průměrnou a sníženou až po velmi nízkou. Jde o složitý jev podmíněný celou osobností: emocemi, vůlí i intelektem, temperamentem a charakterem, psychosomatickou konstitucí, psychonervovou stabilitou či labilitou, zdravotním stavem, věkem i výchovou a vlastní prací na sobě.