V psychologii se tak popisuje stav, kdy člověku jakoby dlouhodobě vyhasne prožitek vlastního já a ztratí živý kontakt s vědomým prožíváním, často v návaznosti na těžké trauma nebo vleklou deprivaci. Typická je výrazná emoční otupělost, intenzivní děs, hluboká beznaděj a postupné „vzdání se“, kdy se vytratí vůle cokoli měnit a nic už nepůsobí důležitě.
V běžné řeči se tímto výrazem obrazně označuje situace, kdy je někdo psychicky zlomený a vnitřně „mrtvý“, přestane se o cokoliv zajímat, neprožívá radost ani motivaci a rezignuje na své plány či vztahy, i když fyzicky dál funguje.