Směr v humanitních a společenských vědách, který má tendenci zúžit výklad složitých společenských a kulturních jevů na procesy v psychice jednotlivců, jako jsou motivace, emoce nebo způsoby vnímání, a často tím upozadí vliv institucí, dějin či materiálních podmínek.
V rámci filozofie poznání a teorie logiky jde o stanovisko, podle něhož se logické zákony a normy správného usuzování chápou jako odraz toho, jak lidská mysl reálně funguje, tedy jako něco odvozeného z psychologie, nikoli jako principy platné nezávisle na psychických stavech lidí.