Zkratka z anglického physical vapour deposition. Jde o skupinu vakuových postupů pro nanášení tenkých povlaků, při nichž se materiál určený pro vrstvu fyzikálně uvolní ze zdroje, typicky odpařováním nebo naprašováním, a následně se jeho částice usazují na povrchu součásti. Vytvořená vrstva dobře přilne a může se částečně provázat s povrchovou zónou podkladu, čímž výrazně zvyšuje tvrdost a prodlužuje životnost povrchu, zejména vůči oděru a korozi, a obvykle snáší i vyšší provozní teploty. V praxi se používá například pro ochranné a funkční povlaky na nástrojích a strojních dílech, případně i pro vzhledové úpravy výrobků.