Ve fyzice a optice jde o vlastnost materiálu nebo povrchu, která určuje, kolik dopadajícího světla se od něj odrazí zpět. Obvykle se popisuje jako poměr odraženého a dopadajícího záření a mění se podle typu materiálu, struktury povrchu i vlnové délky.
V psychologii, filozofii a pedagogice označuje schopnost vracet se ve vlastních úvahách k tomu, jak myslíme a jednáme, a kriticky to vyhodnocovat. Patří sem sebereflexe, metakognice a dovednost poučit se ze zkušenosti pro další rozhodování.
V praxi řízení, v teorii systémů nebo v týmové práci znamená pohotovost zachytit změny v situaci a pružně upravit postup na základě zpětné vazby. Jde tedy o adaptivní reagování a průběžné přenastavování pravidel či strategie, aby celek fungoval i v proměnlivých podmínkách.
V postmoderním myšlení a sociálních vědách vyjadřuje, že popis a interpretace jevů nejsou úplně neutrální, protože vznikají v konkrétní historické a kulturní situaci. Zohledňuje se role pozorovatele, používaný jazyk a kategorie, které mohou samotný jev spoluutvářet.