Stav naplnění potřeby, kdy je člověk nebo organismus už dostatečně nasycený a další příjem, například potravy, nepociťuje jako nutný. V těle se to projevuje pocitem sytosti a podílí se na tom i hormonální regulace hladu.
V psychologii označuje postupné slábnutí a otupování příjemného prožitku při opakovaném uspokojování, takže původní libost už není tak výrazná. Jde o podobný mechanismus jako návyk nebo habituace, kdy stejný podnět vyvolává menší potěšení.