Pojem z topografické anatomie, odvozený z l. sceletum a ř. topos. Popisuje postup, kdy se umístění orgánu odhaduje podle toho, kam se jeho projekce promítá vůči blízkým částem kostry, tedy podle hmatných kostních orientačních bodů. Takové určení polohy je užitečné při fyzikálním vyšetření i při plánování výkonů, protože kostěné struktury se v čase mění méně než měkké tkáně.