Lucius Annaeus Seneca (4–65 n. l.) byl římský politik, advokát a později senátor, zároveň představitel pozdního stoicismu, filozof s eklektickým přístupem, básník i prozaik. Zabýval se především praktickou etikou: prosazoval rovnost všech lidí a zdůrazňoval, že člověk má plnit povinnosti vůči sobě samému i vůči ostatním. Jeho úvahy jsou inspirativní zejména pro praktické psychology, pedagogy a sociální pedagogy. Připisují se mu mimo jiné výroky „stáří je nevyléčitelná choroba“ a „život měříme skutky, ne časem“. Působil jako vychovatel císaře Nerona, který zřejmě trpěl vážnou poruchou osobnosti, snažil se ho usměrňovat, ale jeho vliv postupně slábl a Nero ho nakonec přinutil k sebevraždě.