Nástupnické pravidlo založené na senioritě, podle něhož se vláda a panovnický titul nepředává automaticky na syna zemřelého vládce, ale přechází na nejstaršího člena vládnoucího rodu. V raně středověkých Čechách bylo zavedeno přemyslovským panovníkem v 11. století jako snaha stanovit jasnější pořadí nástupu, zároveň však často vyvolávalo napětí mezi jednotlivými větvemi dynastie.
V prostředí církevní správy organizační jednotka řízená seniorem, která sdružuje několik místních sborů a zajišťuje jejich společnou koordinaci, dozor a správní agendu, typicky u některých evangelických církví.