V medicíně označuje děj, kdy se odumřelá část tkáně postupně vymezí vůči okolí a oddělí se od tkáně živé, čímž vzniká samostatný útvar označovaný jako sequestrum, typicky například u chronických zánětů kosti. Stejný pojem se užívá i pro izolaci infekčně nemocného pacienta od ostatních osob jako součást protiepidemických opatření.