Vyjadřuje myšlenku, že Boží podstata přesahuje možnosti lidského rozumu. Ve chvíli, kdy má člověk pocit, že Boha plně vysvětlil a intelektuálně „držÍ“ ve svých pojmech, nejde už o Boha, ale o lidský obraz vytvořený v hlavě. V křesťanské teologické tradici se tato výpověď užívá jako připomínka tajemství a nutnosti pokory při uvažování o Bohu.