Pojem odvozený od řeckého sideros označuje v biomedicíně afinitu tkání a buněk k železu, případně k barvivům nesoucím kovové ionty, takže se tyto struktury při barvení selektivně zvýrazní. Zároveň tím bývá míněna schopnost železo pevně navazovat a ukládat, například v podobě hemosiderinu, což lze prokázat histochemickými reakcemi.