označuje kopii či reprezentaci, která nemá originál nebo jejíž vztah k originálu je natolik vzdálený, že kopie získává vlastní realitu. Pojem pochází z latinského slova simulacrum (obraz, podoba) a byl významně rozpracován především francouzským filosofem Jeanem Baudrillardrem, který ho použil k popisu postmoderní kultury, v níž obrazy a znaky nahrazují realitu a vytváří hyperrealitu. V jeho pojetí simulakrum prochází čtyřmi fázemi: od věrného obrazu reality přes její zkreslení, zastírání absence reality až po naprostou nezávislost na realitě. Vedle Baudrillarda se konceptem zabývali také Gilles Deleuze, který simulakrum chápal pozitivněji jako prvek osvobozený od podobnosti, či Platon, jenž ho kritizoval jako klamný obraz vzdálený od ideje. V současné době je pojem často aplikován na digitální média, virtuální realitu či umělou inteligenci, kde ztrácí hranice mezi realitou a jejími reprezentacemi.