V sociologii jde o jev, kdy se jednotlivci nebo skupiny přesouvají v rámci společenské struktury mezi různými pozicemi a rolemi. Přesun může být vodorovný, například změna zaměstnání či prostředí bez podstatné změny prestiže a životní úrovně, nebo svislý, kdy člověk stoupá výš, případně se propadá níž. Sleduje se posun v průběhu života jedince i rozdíly mezi generacemi, třeba když děti dosáhnou odlišného vzdělání a profesního zařazení než rodiče. Výzkum často rozlišuje i přesuny vyvolané proměnami ekonomiky a trhu práce oproti situacím, kdy se lidé spíše jen vymění na omezeném počtu dostupných míst. Míra těchto přesunů se bere jako jeden z ukazatelů otevřenosti společnosti a souvisí s dostupností vzdělání, sociálními sítěmi i nerovnostmi.
V řízení organizací a v psychologii práce se tímto pojmem popisuje pohyb zaměstnanců mezi pracovními místy a mezi zaměstnavateli. Přesuny na srovnatelných pozicích mohou podpořit učení, sdílení know how a pružnost, zatímco příliš vysoká fluktuace bývá spojena s rozkladem týmové stability, vyššími náklady na nábor a zaškolení a horší kontinuitou práce. Změny v obsazení týmů se někdy používají jako zásah do napjatých vztahů, jenže rozumný postup je nejdřív porozumět tomu, jak ve skupině funguje komunikace a neformální vliv, protože pracovní klima ovlivňuje konflikty, spokojenost i výkon. Při hodnocení chyb se obvykle doporučuje dávat zpětnou vazbu včas a spravedlivě a vedle kritiky zmínit i to, co se daří, aby byla lépe přijatelná a vedla ke změně chování.