Teoretické pojetí, podle něhož má lidský mozek specializované nervové okruhy a sítě, které jsou uzpůsobeny k zvládání mezilidských situací, jako je porozumění záměrům druhých, regulace sociálního chování nebo vyhodnocování emocí. Často se dává do souvislosti s propojením částí kůry a struktur podílejících se na zpracování emocí a učení ze sociální zkušenosti.