v politické a právní teorii označení pro ideálně uspořádané a soběstačné společenství, které má vlastní autoritu i prostředky k naplňování společných cílů
v katolické teologii představa církve jako úplné a samostatné společnosti s vlastním řádem, která není závislá na státu, protože má vnitřní zdroje k uskutečňování svého poslání