Známý pokus ze sociální psychologie vedený americkým psychologem Philipem Zimbardem na Stanfordské univerzitě na počátku 70. let. Skupina dobrovolníků z řad studentů byla náhodně rozdělena na „vězně“ a „dozorce“ a umístěna do provizorní věznice zřízené v univerzitních prostorách, přičemž zadržení vězňů bylo inscenováno tak, aby působilo co nejrealističtěji. Velmi brzy se u části studentů v roli dozorců objevilo ponižující až kruté zacházení, které někteří z nich vnímali jako přijatelné či dokonce uspokojivé, zatímco ti, kdo s tím nesouhlasili, často nezasáhli. Účastníci v roli vězňů na situaci reagovali rychlým zhoršením psychického stavu, narůstající úzkostí, bezmocí a depresivními projevy, takže výzkumný tým studii předčasně ukončil. Případ se stal symbolem toho, jak instituční prostředí a přidělené role mohou podporovat zneužívání moci, a zároveň bývá citován jako příklad eticky problematického výzkumu na lidech.