Literární pseudonym Henriho-Marie Beyla, francouzského prozaika a esejisty z první poloviny 19. století. Ve své tvorbě stojí na pomezí romantického prožívání a střízlivého realismu a je ceněn pro mimořádně přesné zachycení vnitřních stavů postav. Ústředním tématem bývá vztah muže a ženy, vznik zamilovanosti i její proměny a autor k tomu přistupuje téměř jako k psychologické analýze. V napoleonské době působil také ve státní službě a silně ho ovlivnily cesty do Itálie. K nejznámějším knihám patří romány Červený a černý a Kartouza parmská, vedle toho napsal i úvahy O lásce.
V psychologii a medicíně se podle jeho líčení silného zážitku z umění ve Florencii používá pojem Stendhalův syndrom. Označuje stav, kdy člověka při setkání s mimořádně intenzivní krásou, typicky v galerii nebo kostele, přemůže kombinace tělesných a psychických příznaků, například závratě, bušení srdce, úzkost nebo krátkodobá dezorientace.