Způsob vidění, při němž mozek skládá mírně odlišné obrazy z levého a pravého oka a díky tomu vzniká dojem hloubky, reliéfu a skutečných vzdáleností mezi objekty.
V optice a zobrazovacích technikách jde o vyvolání dojmu trojrozměrného prostoru tím, že se každému oku nabídne trochu jiný pohled na tutéž scénu, například ve fotografii, filmu nebo ve virtuální realitě.