Psychologický jev, kdy si oběť (např. rukojmí) vytvoří vůči pachateli (např. únosci) neobvykle kladnou emoční a afektivní vazbu, často spojenou se závislostí a loajalitou k němu, podobné reakce se někdy objevují i v vztazích mezi některými vězni a jejich vyšetřovateli. Termín se začal používat od roku 1973, po přepadení jedné stockholmské banky, kdy odborníci tento vzorec chování rozpoznali u několika rukojmích.