Porucha intelektových funkcí, při níž jsou schopnosti učení, porozumění a řešení problémů výrazně oslabené, často s pomalejším vývojem řeči a omezenější slovní zásobou. Současně bývá snížená adaptivita, tedy praktická samostatnost a sociální dovednosti, takže člověk mívá potíže s orientací v náročnějších situacích a potřebuje vedení nebo dohled v běžném životě. V psychologické diagnostice se obvykle pohybuje v pásmu IQ přibližně kolem čtvrté dekády a v dospělosti odpovídá vývojová úroveň spíše ranému školnímu věku. Při vhodné podpoře se mohou osvojit základní sebeobsluhu a jednoduché pracovní návyky, složitější plánování a odpovědnost však zpravidla vyžadují pomoc. Ve starší terminologii se tento stupeň označoval jako oligofrenie v pásmu imbecility.