(původem z italštiny) V hudební terminologii jde o nejhlubší běžně využívanou oktávu, která leží na spodní hranici lidského sluchu. Je o jednu oktávu níže než kontraoktáva a zahrnuje tóny začínající velmi nízkým C zapisovaným často s dvojitou čárkou. V tomto pásmu se frekvence pohybují zhruba kolem 16 Hz a níže už člověk zvuk spíše vnímá jako chvění než jako jasně slyšitelný tón, proto se tak hluboké tóny uplatňují hlavně například u varhan.