Psychologický vzorec chování, při němž má člověk silnou potřebu pečovat o ostatní až na hranici přehánění, mnohdy i bez jejich výslovné prosby, typicky u lidí v nouzi nebo se zdravotním či sociálním znevýhodněním. Často za ně „bere na sebe“ jejich starosti, povinnosti a rozhodování, neustále nabízí rady a praktické zásahy, čímž jim může omezovat prostor pro vlastní zralost a podporovat jejich závislost na své pomoci. Pro pomáhajícího to zároveň funguje jako zdroj pocitu důležitosti, kontroly a vlastní hodnoty, někdy i jako způsob, jak uniknout vlastním problémům, a v dlouhodobém čase to může vést ke konfliktům ve vztazích nebo k vyčerpání. Někdy se popisuje také jako syndrom záchranáře nebo mesiášský komplex.