Vzorec chování a prožívání, při němž člověk až přehnaně horlivě, obětavě a vstřícně (často i bez vyžádání) poskytuje druhým lidem maximální péči a pomoc, zvlášť těm, kteří nějak trpí, jsou znevýhodnění nebo postižení. Má tendenci přebírat za ně jejich povinnosti, řešit jejich úkoly a potíže, radit, organizovat a zajišťovat praktickou podporu „na všech frontách“. Takové pomáhání zároveň posiluje u pomáhajícího pocit vlastní moci, hodnoty, nadřazenosti, důležitosti a užitečnosti. Označuje se také jako syndrom pomocníka/pomahače či záchranáře, syndrom Matky Terezy, případně mesiášský syndrom nebo komplex.