V medicíně a klinické psychologii jde o označení pro nápadně zrychlené tempo řeči, kdy člověk mluví uspěchaně až překotně a pro okolí může být hůře srozumitelný. Pojem má řecký původ a v doslovném významu odkazuje na rychlou řeč, často se zmiňuje jako doprovodný projev stavů se zvýšeným vnitřním napětím nebo psychomotorickým neklidem.