V klinické psychologii a psychiatrii jde o stav výrazné, dlouhodobé otrávenosti samotným životem spojený se ztrátou základní životní energie a chuti existovat, často jako součást depresivních poruch a někdy i s myšlenkami na smrt.
V literatuře a filozofii se tím označuje existenciální znechucení a pocit marnosti, kdy se vytrácí radost z bytí a člověk prožívá život jako prázdný nebo obtěžující.