Myšlení je soubor poznávacích procesů, při nichž člověk zpracovává zkušenost a dospívá k obecnějšímu porozumění realitě. V praxi to znamená, že vytváří a uspořádává vztahy mezi vnitřními obsahy, od bezprostředních smyslových vjemů a představ až po abstraktní pojmy, soudy a z nich odvozené závěry. Souvislosti vznikají jak mezi prvky na stejné úrovni, například mezi pojmy, tak i napříč úrovněmi, kdy se konkrétní vjem proměňuje v kategorii nebo pravidlo. V psychologii se často mluví o rozdílu mezi praktickým uvažováním opřeným o každodenní zkušenost a teoretickým uvažováním, které používá přesnější a systematičtější pojmy. Ukázkově se to projeví, když dítě označí nakreslený čtyřhranný tvar podle podobnosti s běžným předmětem, zatímco člověk se znalostí geometrie jej pojmenuje odborně. Někteří autoři, například C. G. Jung, popisovali více způsobů myšlení, mimo jiné zkušenostně založené a intuitivní, přičemž zdůrazňovali, že volba stylu uvažování ovlivňuje rozhodování i chování. Myšlení obvykle zvyšuje účinnost lidské činnosti, protože umožňuje plánovat, vyhodnocovat možnosti a řešit problémy. Ačkoliv často probíhá ve slovech jako vnitřní řeč, může mít i neverbální podobu, zejména vizuální myšlení, kdy člověk kombinuje a proměňuje mentální obrazy. Na tuto oblast navazuje pojem vizuální gramotnost, tedy schopnost rozumět a kriticky interpretovat vizuální sdělení, například symboly, schémata nebo grafy.