V medicíně a farmakologii jde o míru, s jakou člověk obvykle snese léčivo nebo jiný terapeutický zásah, aniž by se objevily natolik nepříjemné či nebezpečné nežádoucí účinky, že by bylo nutné léčbu přerušit nebo výrazně upravit dávku. V praxi se posuzuje nejen podle výskytu vedlejších reakcí, ale i podle toho, zda je pacient schopný léčbu dlouhodobě dodržovat.
V psychologii a v sociálním kontextu označuje schopnost unést zátěžové situace a současně přijímat odlišné projevy či názory druhých bez prudké negativní reakce. Souvisí s odolností, seberegulací a tím, jaké má člověk zkušenosti a podporu v okolí.