V archeologii a při popisu starších nálezů jde o drobnou kruhovou kovovou aplikaci, často odlitou z bronzu, s nápadně vyvýšeným středem připomínajícím kužel. Upevňovala se na části oděvu nebo na řemení a kromě ozdobné funkce mohla také zpevňovat nebo překrývat spoj.
V kontextu římských polních táborů označuje prvek opevnění u brány, kde je před hlavní obrannou linií zřízena kratší předsunutá překážka, typicky v podobě příkopu s náspem. Smyslem je ztížit přímý přístup ke vstupu, zpomalit postup a lépe kontrolovat pohyb přicházejících.