1. Souhrn slabých přitažlivých i odpudivých působení mezi atomy a molekulami, která nejsou totožná s vlastní chemickou (kovalentní) vazbou. Vznikají např. elektrostatickým působením (plných či částečných nábojů, dipólů) anebo i mezi nepolárními částmi molekul v důsledku dočasné polarizace elektronových obalů. Energeticky jsou ve srovnání s kovalentní vazbou mnohem slabší, přesto však významně ovlivňují stavbu a prostorové uspořádání některých biologicky důležitých látek, zejména bílkovin. Mutace genu, která způsobí záměnu jedné aminokyseliny za jinou, může tato působení narušit, a tím často poškodit strukturu i funkci proteinu (např. enzymu). Srov. vodíkové můstky.
2. Nevazebné mezimolekulové interakce mezi elektroneutrálními atomy či molekulami: (a) interakce dvou permanentních dipólů, (b) interakce permanentního dipólu s dipólem indukovaným v sousední částici a (c) disperzní (Londonovy) interakce vyvolané fluktuacemi dipólových momentů. Potenciál těchto interakcí klesá se šestou mocninou vzdálenosti (∝ 1/r^6). Podílejí se mimo jiné na odchylkách chování reálných plynů od ideálního modelu a představují hlavní typ mezimolekulových sil.