Vánočka je tradiční české sladké pečivo z kynutého těsta, typické především pro období Vánoc. Má podlouhlý pletený tvar a připravuje se zpravidla z pšeničné mouky, mléka, másla, vajec, cukru a droždí. Do těsta se často přidávají rozinky a povrch se zdobí mandlemi. Jednotlivé prameny těsta se splétají, tradiční vánočky mohou být sestaveny z několika pater copů.
Vánočka patří k nejstarším českým vánočním pokrmům. Za její předchůdkyni je považována calta, podlouhlé sváteční pečivo doložené již ve 14. století. Zpočátku nebyla pletená a dnešnímu vzhledu se přibližovala postupně. Přibližně v 16. století se již objevovaly pletené podoby. Výroba vánoček byla dlouhou dobu záležitostí profesionálních pekařů a caletníků sdružených v ceších, v domácnostech se jejich pečení výrazněji rozšířilo až v 18. století.
Vánočka měla v lidových vánočních zvycích také symbolický význam. Hospodyně někdy pekly několik kusů pro jednotlivé členy domácnosti a největší vánočka bývala určena na štědrovečerní stůl. Část pečiva se podle místních zvyků dávala také hospodářským zvířatům nebo se spojovala s přáním dobré úrody a prosperity v následujícím roce. Složitě spletený tvar byl rovněž vykládán jako symbol ochrany či jednoty rodiny.
Pro toto pečivo existovala v českých zemích řada regionálních názvů, například calta, štědrovka, štědrovnice, pletenka nebo houska. Samotné slovo vánočka vzniklo z označení vánoční houska či vánoční buchta. Dnes je vánočka jedním z nejznámějších symbolů české vánoční kuchyně a peče se jak v domácnostech, tak průmyslově.