Vějička je původně proutek nebo větvička potřená lepivou hmotou, na kterou se dříve při chytání ptáků usazovali ptáci a přilepili se k ní. Používala se v historickém ptáčnictví jako lovecká pomůcka a právě z této představy vzniklo běžné přenesené užití slova. Vějička dnes často znamená nástrahu, léčku, lákadlo nebo klamný slib, kterým se má někdo nechat zlákat či oklamat. Odtud pocházejí ustálená spojení sednout na vějičku, naletět na vějičku nebo chytit se na vějičku, tedy dát se napálit, nechat se svést falešnou nabídkou nebo podlehnout cizímu úskoku. Slovo má v tomto obrazném významu zpravidla lehce knižní nebo publicistický ráz.
Zastarale a nářečně může vějička označovat také lopatu určenou k provívání obilí, tedy k oddělování zrna od plev za pomoci proudění vzduchu.