V psychologii a filozofii se tím míní obrazně chápaný proces, kdy se člověk vnitřně pozvedá a zraje směrem k vyšším hodnotám. Osobnost se více orientuje na smysl, morálku, kulturu a duchovní rozměr života, což bývá spojeno se sebereflexí a kultivací charakteru.
V medicíně, ošetřovatelství a rehabilitaci jde o postupné uvádění těla do vzpřímenější polohy, typicky převod z lehu do sedu a následně nácvik vzpřímení. Tento postup se používá při rekonvalescenci k návratu pohybové tolerance a k omezení potíží z dlouhodobého ležení, přičemž se hlídá reakce oběhu, například sklon k závratím.