Poruchy vědomí se mohou navenek projevit například kolapsem (mdlobou), tedy náhlou, krátkou a úplnou ztrátou vědomí, nebo různými druhy dezorientace. Patří sem osobní dezorientace (člověk si nevybaví vlastní jméno, datum narození ap.), místní dezorientace (neví, kde žije či kde se nachází), situační dezorientace (nechápe, jakou má v daném prostředí roli) a časová dezorientace (nezná aktuální datum). U všech těchto forem dezorientace dotyčný své omyly nedokáže napravit ani po nápovědě, často jde o projevy afázie a agnózie. Poruchy vědomí se dělí na kvantitativní (změna stupně bdělosti, krátkodobá i dlouhodobá) a kvalitativní (změněná kvalita a obsah prožívání). Mezi kvantitativní poruchy patří: somnolence – snížená bdělost, ospalost až chorobná dřímota, sopor – středně těžká forma bezvědomí, torpor – strnulost, malátnost až ochablost a ochromenost, synkopa – krátká mdloba, přechodná ztráta vědomí, kóma – hluboká, těžká ztráta vědomí. Kvalitativní poruchy zahrnují: delirium – obluzené vědomí, delirium furibundní – delirium provázené neklidem a afektivní labilitou, delirium blandní – delirantní stav bez výrazného neklidu a silných afektů, delirium musitující – delirium s drobnými automatickými projevy vyvolanými halucinacemi, amence – stav zmatenosti, obnubilace – mrákotné stavy, Ganserův syndrom – vzácnější forma obnubilace (např. u vězňů), derealizace – pocit odcizení okolí a ztráta reálnosti vnějšího světa.