V literatuře jde o označení pro villonskou baladu, tedy tradiční francouzskou pevnou básnickou formu. Text se obvykle skládá ze tří podobně vystavěných strof s pravidelným rýmovým uspořádáním a je doplněn krátkým závěrečným posláním zvaným envoi [anvua], často směřovaným k určité osobě nebo autoritě. Charakteristickým znakem je opakování stejného závěrečného verše, který se vrací na konci každé strofy jako refrén. Forma vznikla ve francouzské středověké poezii a k její popularitě a uměleckému dotvoření významně přispěl François Villon, jenž ji ve své tvorbě často využíval.