Vztahuje se k vnímání a vyhodnocování prostoru pomocí zraku, tedy k tomu, jak člověk zrakem určuje polohu, směr a vzájemné uspořádání objektů a dokáže se podle toho orientovat. Patří sem i prostorová představivost využívaná třeba při odhadu vzdálenosti nebo při mentálním otáčení a skládání tvarů.