Forenzní technika, při níž se zkoumají a porovnávají zvukové záznamy lidské řeči s cílem určit nebo ověřit totožnost mluvčího. Opírá se o poslechové hodnocení i akustickou analýzu znaků hlasu, například výšky, barvy, tempa a dalších stabilních rysů projevu, a využívá se hlavně v kriminalistice při práci s nahrávkami hovorů. Někdy se označuje také jako fonoskopie.