lidová latina, (latinsky Sermo vulgaris Latinus nebo Vulgare Latinum, též plebeius sermo: lidový jazyk) obecné pojmenování pro běžně mluvené, společensky podmíněné podoby latiny používané v Římské říši, především v jejích západních provinciích, přibližně až do 9. století, v této době se z jednotlivých nářečních variant postupně vyvinuly románské jazyky