Raně novověký nizozemský lékař a univerzitní učitel, který se ostře vymezoval proti představě, že psychické poruchy mají původ v posedlosti či působení nadpřirozených sil. Prosazoval, že lidé s duševním onemocněním jsou nemocní v medicínském smyslu a mají být léčeni, nikoli obviňováni nebo „vymítáni“. Ve spise De praestigiis daemonum zdůrazňoval přirozené, zejména tělesné a biologické příčiny těchto stavů a patří mezi předchůdce modernějšího, humánnějšího pohledu na duševní choroby.