V medicíně označuje stav, při němž je kůže i slizniční povrchy nezvykle suché, drsné a často se olupují. Pojmenování je odvozeno z řeckého xeros, tedy suchý. Rozlišuje se primární podoba, někdy popisovaná jako epithelialis, která souvisí hlavně s nedostatkem vitamínu A a narušenou obnovou povrchového epitelu. Sekundární typ vzniká jako důsledek jiného onemocnění nebo působení zevních vlivů, například při snížené tvorbě ochranných sekretů, a může se projevit i na oku jako výrazně suchá spojivka. V praxi se může přidat svědění, šupinatění a drobné praskliny a u části pacientů jde o známku celkové dehydratace nebo některých systémových poruch.