přídavné jméno, příčestí trpné od slovesa zprofanovat, z lat. profanare, znesvětit, učinit světským. V češtině má výrazný hodnotící, často pejorativní odstín. 1) v náboženském a historickém kontextu označuje věc, místo nebo úkon zbavený posvátnosti a určení k bohoslužbě, např. zprofanovaný kostel, oltář nebo hřbitov, tedy odsvěcený, znesvěcený. V církevním právu se může vztahovat i na osobu, která byla zbavena duchovního stavu. 2) přeneseně hodnotí slova, ideje či symboly, které nadměrným opakováním, nevhodným používáním (zejm. v médiích a reklamě), komercionalizací nebo banalizací ztratily vážnost a výlučnost a působí otřepaně, vyprázdněně či diskreditovaně, např. zprofanovaný pojem svoboda, zprofanované klišé nebo téma. Blízké: znevážený, zbanalizovaný, vyčpělý.