zygomaticus (lat.) anatomický termín ve významu lícní, jařmový, tedy vztahující se k jařmové kosti (os zygomaticum) a k oblasti lícního oblouku. Pochází z řec. zygoma, jařmo, označení pro kostěný výběžek tvořící kostěný „most“ mezi očnicí a horní čelistí. V mezinárodní latinské nomenklatuře se užívá jako přídavné jméno v názvech struktur v této krajině, např. ramus zygomaticus nervi facialis nebo foramen zygomaticum, a běžně se objevuje v popisech anatomie hlavy. Nejčastěji se s ním setkáme u mimických svalů musculus zygomaticus major a minor, které zvedají koutek úst a podílejí se na úsměvu. V klinické praxi se zygomaticus někdy používá i zkráceně jako označení těchto svalů při EMG, rehabilitaci po obrně nebo při plánování injekcí botulotoxinu. Českým ekvivalentem je přídavné jméno zygomatický.
Příklady použití ve větách
Při palpaci byl musculus zygomaticus major na pravé straně citlivější než vlevo.
Fyzioterapeutka pacientovi ukázala, jak vědomě zapojit zygomaticus při nácviku úsměvu po obrně lícního nervu.
V latinské anatomické terminologii se výraz zygomaticus objevuje u několika struktur v oblasti jařmové kosti.
Při aplikaci botulotoxinu lékař šetřil zygomaticus major, aby nenarušil úsměv.
Na anatomickém preparátu je dobře vidět, odkud zygomaticus začíná a kam se upíná v měkkých tkáních tváře.