Latinské spojení doslova znamená „v opačném smyslu“, tedy „z opaku“, v češtině se často překládá jako výklad nebo argument z opaku. Označuje interpretační a argumentační postup používaný v logice a zejména v právu, kdy se z normy, jež výslovně stanoví pravidlo pro určitý okruh případů, vyvozuje, že v případech odlišných se uplatní závěr opačný, případně že se norma vůbec nepoužije. Typicky: pokud zákon přiznává právo jen osobám splňujícím uvedené podmínky, pak osoby, které je nesplňují, je nemají. Jde o způsob argumentace blízký jazykovému a systematickému výkladu, často vede k restriktivnímu závěru a bývá stavěn proti analogii. Argument a contrario je přesvědčivý jen tehdy, když text působí jako uzavřený výčet a neobsahuje signály otevřenosti typu „zejména“ či „a podobně“, jinak by šlo o neopodstatněné zužování výkladu. V odborných textech se setkáme i s tvarem argumentum a contrario.