Abnegace (z lat. abnegatio „odepření, popření“, od abnegare „odříci, zapřít“) je vědomé sebezapření, dobrovolné odřeknutí se vlastního prospěchu, pohodlí, požitků nebo osobních nároků ve prospěch hodnot považovaných za vyšší. Nejčastěji jde o obětavou službu druhým, plnění povinnosti, věrnost ideálu či víře. V etice a psychologii označuje schopnost potlačit egoistické motivy a jednat altruisticky i za cenu osobní ztráty nebo omezení, zpravidla dlouhodobě a s vnitřní sebekázní. V náboženském prostředí se může projevit jako asketický životní styl. V právní a politické řeči se termín užívá i pro vzdání se práva, moci či odpovědnosti, a podle kontextu může být chválen jako ušlechtilá obětavost nebo kritizován jako rezignace. V běžné češtině se často nahrazuje slovy sebezapření nebo sebeobětování.