Latinský výraz s tvarem genitivu entis, od slovesa abstinere, popisuje člověka, který se záměrně ovládá a dobrovolně se vzdává určitých požitků nebo návyků, často z etických či zdravotních pohnutek.
V medicíně se užívá jako přívlastkové označení pro osobu, jež udržuje abstinenci, nejčastěji ve vztahu k alkoholu nebo jiným návykovým látkám, a bývá uváděno například v anamnéze.