adiabatický (z řec. adiábatos „neprůchodný“) příd. j., fyz. označuje děj, změnu stavu nebo podmínku, při nichž nedochází k tepelné výměně mezi soustavou a okolím. V adiabatickém ději je tepelný tok nulový (Q = 0), takže změna vnitřní energie je dána jen mechanickou prací vykonanou soustavou nebo na soustavě. U ideálního plynu proto adiabatická expanze vede k ochlazení a adiabatická komprese k ohřevu. Pro vratný adiabatický děj platí vztahy pV^κ = konst. a TV^(κ-1) = konst., kde κ = Cp/Cv. V praxi jde o přiblížení, typicky u rychlých procesů nebo při dobré tepelné izolaci, např. u adiabatické stěny či v meteorologii při adiabatickém ochlazování stoupajícího vzduchu. Neznamená to vždy dokonalou izolaci, rozhodující je zanedbatelný přenos tepla v daném časovém měřítku.
Příklady použití ve větách
Při rychlé expanzi plynu v dobře izolované nádobě proběhne adiabatický děj a tlak prudce klesne.
V meteorologii se často používá adiabatická teplotní změna stoupající vzduchové částice.
Technik označil stěnu pece jako adiabatickou, protože přes ni nemělo unikat teplo.
Bez adiabatického zjednodušení by se výpočet práce při kompresi výrazně zkomplikoval.
V modelu trysky uvažujeme adiabatické proudění a zanedbáváme přestup tepla do okolí.