adiaforon (z řec. adiaphoron, dosl. „to, co nerozlišuje“) – odborný termín pro věc, jednání nebo okolnost, která je z hlediska určité normy hodnotově neutrální, tedy sama o sobě ani dobrá ani špatná. Nejde však o pouhou lhostejnost, protože v konkrétní situaci může mít adiaforon význam jako prostředek, překážka či znamení postoje. Ve stoické etice označuje vše, co nepřispívá přímo k ctnosti ani k neřesti (např. zdraví, bohatství, společenská prestiž) a co může být jen „preferované“ či „nepreferované“ podle toho, zda napomáhá rozumnému životu. V křesťanské teologii a církevních dějinách jsou adiafora záležitosti nepodstatné pro víru a spásu, v nichž je možná svoboda praxe, pokud neodporují základním článkům učení. V přeneseném užití může výraz označovat i nepodstatnou drobnost. V češtině se slovo obvykle skloňuje: bez adiaforonu, k adiaforonu, s adiaforonem, pl. adiafora. Setkat se lze i s pravopisem adiaphoron, který zachovává původní skupinu ph.
Příklady použití ve větách
Pro stoika je zdraví často jen adiaforon, důležité je jednat ctnostně.
V diskusi o liturgii označil teolog používání kadidla za adiaforon, protože nejde o článek víry.
Bez adiaforonu nelze pochopit, proč stoik může volit mezi bohatstvím a chudobou, aniž by tím měnil svůj charakter.
Etik varoval, že zaměňovat adiaforon s morální lhostejností je metodická chyba.
V jeho eseji jsou adiafora každodenní volby, které mají význam jen podle toho, jak podporují dobrý život.