Latinský lékařský termín pro zánět děložních adnex (adnexa uteri), tedy především vejcovodů a vaječníků, často i okolního vaziva a pobřišnice. V klinické praxi odpovídá salpingooforitidě a je součástí širšího pojmu zánětlivé onemocnění pánve. Nejčastěji vzniká vzestupem infekce z pochvy a děložního hrdla, typicky při infekci Chlamydia trachomatis nebo Neisseria gonorrhoeae, často je polymikrobiální. Riziko zvyšují pohlavně přenosné infekce, nedávné zavedení nitroděložního tělíska a některé gynekologické výkony. Projevuje se bolestí v podbřišku, teplotou, patologickým výtokem, dyspareunií a citlivostí adnex, v laboratoři bývá zvýšené CRP. Léčí se včas podanými antibiotiky, někdy je nutná hospitalizace při tuboovariálním abscesu. Bez léčby hrozí srůsty, chronická pánevní bolest, neplodnost či mimoděložní těhotenství. V češtině se užívá i počeštěné adnexitida.
Příklady použití ve větách
Gynekoložka stanovila diagnózu adnexitis podle bolestivosti v podbřišku a zvýšeného CRP.
V propouštěcí zprávě bylo uvedeno adnexitis a pacientka dostala kombinaci antibiotik.
Při podezření na adnexitis se často doplňuje vaginální ultrazvuk, aby se vyloučil absces.
Neléčená adnexitis může způsobit srůsty vejcovodů a zvýšit riziko mimoděložního těhotenství.
Po týdnu správné terapie se klinické příznaky adnexitis výrazně zmírnily.