adocilita (ž.) odborný výraz pro míru učenlivosti a vycvičitelnosti, tedy ochotu i schopnost jedince přijímat vedení, učit se z instrukcí a rychle si osvojovat nové dovednosti nebo pravidla chování. V psychologii a pedagogice popisuje, jak snadno se člověk nechá učit, jak reaguje na zpětnou vazbu, zda umí měnit strategie a přenášet naučené do nových situací. V etologii a chovu zvířat označuje přístupnost k výcviku a spolupráci s člověkem, často v souvislosti s temperamentem a motivací. Nejde o pouhou poslušnost, protože zahrnuje i pozornost, zvídavost a odolnost vůči frustraci. V praxi se posuzuje například rychlostí učení, mírou odporu a stabilitou chování při rušivých podnětech. V běžné češtině se zpravidla nahrazuje výrazy učenlivost, tvárnost nebo cvičitelnost. Etymologicky z lat. ad- + docilis, schopný se učit.
Příklady použití ve větách
Při výběru asistenčního psa se testuje adocilita štěňat už v raném věku.
Bez adocility nových pracovníků se zavádění systému zbytečně protahuje.
K vysoké adocilitě dítěte přispívá bezpečné prostředí a srozumitelné instrukce.
Trenér hodnotil adocilitu koně podle toho, jak rychle si osvojil práci na lonži.
S adocilitou a trpělivostí se i začátečník postupně naučí pracovat s laboratorní aparaturou.